Šťastný a zajímavý návrat zpět do ČR vlakem 

Každý návrat pro člověka znamená něco jiného, ale pro nás v tomto případě šlo o potvrzení, že naše "mise" byla úspěšná. Co nás během návratu potkalo však člověk jednoduše nevymyslí.

Tuly před startem v Bidovcích.

Všechno tedy dopadlo nad rámec našich představ, z čehož jsme měli skutečnou radost. Netušili jsme, že naše euforie bude pokračovat ještě druhý den během cesty zpět do ČR, kam jsem jednak doprovázel Jardu Klacka a zároveň si jel pro auto ponechané v Trutnově na letišti. Moc rád bych poděkoval nejen Mirkovi Drahošovi, ale i jeho tatínkovi Mirkovi Drahošovi st. a zároveň Mirkovi Mackovi, neboť na stavbě mnou chválených Tuláků XL a XXL se podílejí všichni tři, a proto by nebylo fér je alespoň nezmínit.

Po příletu na východ s Jardou a Tulym.

Po nasednutí do Pendolina v Košicích dne 3.11.2022 jsme zažili hned několik radostných okamžiků, které určitě potěší i vás aviatiky, stejně jako neaviatiky, protože jsou zkrátka věci, které "nevymyslíš".

Pohled na Liptovskou Maru je skutečně ipozantní.

Naše družná debata s Jardou byla zřejmě i docela hlučná, protože po chvilce, když se vlak rozjel k nám přistoupila mladá žena. V první chvíli jsem si myslel, že nás jde upozornit ohledně hlasitého rozhovoru, ale stalo se něco jiného. Zaslechla totiž, že někdo z nás studoval vojenskou leteckou školu v Košicích a zeptala se, jestli jsme neznali jejího tatínka. Když řekla jeho jméno, viděl jsem v Jardově tváři nechápající výraz, protože něco takového zřejmě vůbec nečekal.

Paní Olga, jejíž tatínek byl Jardovým instruktorem na L-39.

"Vždyť to byl můj instruktor na devětatřicítkách!" odpověděl a začal o něm vyprávět, jako by se viděli včera. Bohužel, jeho instruktor Jiří Pelant tragicky zahynul, což nám potvrdila i jeho dcera Olga. Tehdy jí byly pouhé tři roky. Nicméně pozvali jsme ji k nám a začala družná debata. Z legrace jsem pronesl, koho tu ještě dnes asi potkáme, když už jedeme z těch Košic, ale nic se samozřejmě nedělo, jen pán, který seděl vedle nás přes uličku se na mne zvláštně podíval a věnoval se svým lejstrům, která měl před sebou.

Pan Tomáš, který též létá a profesionálně se věnuje leteckému oboru. 

Po chvilce jsem musel odejít na WC a pánovi, který se před chvílí na mne podíval akorát přinesli krásně vypadající svíčkovou s knedlíkem. Popřál jsem mu proto dobrou chuť a chystal se pokračovat k toaletám, když mne pán oslovil, že naše debata nešla přeslechnout a pokud jsme od létání, tak i on si v roce 2009 udělal pilotní průkaz na Zephyra. Proto jsem se ho zeptal, u koho prošel výcvikem. Odpověď mi málem vyrazila dech. Prý začal létat u Michala Raudenského na Sazené. Nebylo by to nijak zvláštní, ale v tom samém roce jsem absolvoval výcvik taktéž u Raudenských ve Fly for fun, taktéž na Zephyru, jen s tím rozdílem, že na pobočce v Hradci Králové. Asi vám nemusím dále vyprávět, že po mém návratu z WC jsme si povídali již čtyři a Tomáš (onen pán) nám prozradil, že pracoval i v Aero Vodochody a s Jardou našli mnoho společných známých.

Pohled z kabiny Tuláka na severní Moravu.

...pokračování příště

Níže si můžete pustit video z líhně těchto skvělých letadel, kterým je bezesporu i Tuly.

Líbil se vám tento článek? Navštivte náš youtube kanál Létám, létáš, létáme nebo naší webovou stránku www.letamletasletame.cz .