Jak jsem letěl na prohlídku sebe a letadla 2

Další den mě na letišti v Mladé Boleslavi navštívil můj žák, pilot a kamarád Ota Šatoplet. Samozřejmě jsme si museli zajít zalétat na mém Tuláku XXL, protože se na něj Ota velmi těšil a považoval ho za legendu. 

Společně jsme letěli nad hrad Bezděz a nad Máchovo jezero. 

Při návratu jsme to vzali nad hrad Houska a pak jsme se vrátili zpět do Boleslavi.

Na zemi nás již čekal náš společný kamarád a bývalý pilot Migu 21 Jarda Klacek. 

Strávili jsme čas v letecké kavárně, poseděli a sdíleli vzpomínky. 

Aby mé návštěvě letiště Mladá Boleslav nic nechybělo, setkal jsem se také s ředitelem nadace Metoděje Vlacha, Vladimírem Handlíkem.

Nesmím zapomenout poděkovat Tomáši Svárovskému, instruktorovi a pilotovi z AdventureFly.eu, který mi zabezpečil ubytování pro mne i pro mé letadlo. Okolo dvanácté hodiny jsem odstartoval z LKMB směrem k Hradci Králové, kde mě čekala další část mé třídenní cesty po České republice.

Takto vypadala mé nezapomenutelná cesta, plná leteckých dobrodružství a setkání s přáteli. Každý okamžik na obloze je jedinečný a já jsem vděčný, že mohu prožívat tyto neuvěřitelné zážitky.

Odletěl jsem z letiště v Mladé Boleslavi a zamířil jsem okolo Jičína, přes Lužec nad Cidlinou. Věděl jsem, že tam bude můj syn Jiřík, tak jsem mu zamával, když jsem nad ním prolétal.

Pokračoval jsem dál přes Nový Bydžov, který má na jihu svoji Zábědovskou práškařskou plochu.

Dále moje cesta pokračovala přes Hrádek u Nechanic, okolo Hradce Králové a dále směr letiště Hubiles. 

 Přistál jsem na soukromé ploše Hubiles u mých kamarádů Romana a Honzy, kteří tam mají svoji mateřskou základnu.

V Hradci Králové jsem měl domluvenou leteckou prohlídku u mého lékaře MUDr. Zoltána Bubeníka. Všechno proběhlo dobře a s pomocí půjčeného auta od Romana jsem všechno stihl v dobrém časovém rozmezí. Po návratu na letiště Hubiles jsem se setkal s Pavlem Kouřilem, výrobcem pověstných letadel Roko z Brna, a jeho partnerkou. Strávili jsme chvilku spolu, ale pak Pavel s partnerkou odjeli do Brna a já jsem se vydal do blízké Jaroměře, abych natankoval a doplnil palivo.

Při startu z letiště Hubiles mi foukal silný boční vítr zleva a musel jsem být opatrný, protože samotná plocha byla úzká asi 25 metrů, a po obou stranách byla zasetá řepka, což bylo v kombinaci s letadlem poměrně nebezpečné. 

Po natankování v Jaroměři jsem zamířil na letiště Choteč. Užíval jsem si cestu a pozoroval známé obrysy míst, která jsem měl rád. Nejprve jsem přeletěl pevnost Josefov a pokračoval dále na západ, kde jsem vpravo viděl zámek Kuks a letiště Dvůr Králové nad Labem.

Pod vrchem Zvičina i mé oblíbené letiště Třebihošť. Tentokrát jsem však nepřistál, protože mě očekávali na letišti Choteč.

Při přiblížení na letiště Choteč jsem udělal průlet nad letištěm, jako je zvykem, a bezpečně přistál. Strávil jsem chvíli povídáním s ostatními piloty, ale protože se blížil večer, rozhodl jsem se odstartovat. Chtěl jsem doletět na letiště Vrátkov ještě za světla. Proletěl jsem okolo Nymburka, Poděbrad a Českého Brodu s jeho pověstnými dvěma stožáry. 

Poté jsem viděl siluetu letiště Vrátkov, kde jsem provedl průlet napříč a zařadil se k přistání na dráhu 29.

Přistání bylo trochu náročné kvůli ostrému slunci, které mi bránilo v dobrém vidění, ale zvládl jsem to bez jediného problému. S příchodem tmy byl další den mého leteckého výletu po Čechách u konce.

Toto bylo pokračování mého nezapomenutelného dobrodružství, plného vzrušení, setkání s přáteli a úžasných pohledů z oblohy. Každý moment ve vzduchu je jedinečný a jsem nesmírně vděčný, že mohu prožívat tyto úžasné zážitky.