Jak znechutit synovi létání

27.12.2022

Mnoho lidí má strach z létání, ale jsou i tací, kteří se nebojí a během letu se stane něco, co jejich strach nastartuje. Přesně to proběhlo u mého syna Břéti.

Když mu bylo 7 let chtěl se mnou letět na výlet do Jižních Čech. Letěli jsme tehdy na letadle WT9 Dynamic, který stále považuji za nejlepší ultralehké letadlo a doposud jsem na něm nalétal asi 150 hodin jak na UL, tak i na GA.

Nicméně tento ultralehký letoun byl opatřen klapkami s manuálním ovládáním vedle pilota. Byl jsem na to zvyklý a bral jsem ovládání klapek naprosto přirozeně a hlavně jako spolehlivé. Postupem času, jak byl Dynamic půjčován různým nájemcům, se ovládání klapek oběhalo a pojistka, která měla na starost zajištění páky se opotřebovala. Proto nám bylo kladeno na srdce, abychom vždy při otevření klapek, a hlavně těch velkých, překontrolovali, zda je páka dostatečně zajištěná.

Jednou mi to řekli a stalo se to součástí každého mého letu. Byla to rutinní záležitost.

Vraťme se k výletu s mým mladším synkem. Prolétli jsme se do Jižních Čech, přistáli si na oběd v Klatovech, prolétli vltavské kaskády a k večeru se vrátili do LKMB. Při vstupu do letištního okruhu jsem dostal pokyn, že je v používání dráha, tehdy ještě, 23 a vše jsem tomu přizpůsobil.

V poloze mezi 3. a 4. okruhovou zatáčkou levého okruhu dráhy 23 jsem otevřel malé klapky a na finále vyhodnotil, že jsme ještě vysoko, proto jsem otevřel největší, tedy 3. klapky. Vše probíhalo bez sebemenšího problému, výšku jsme ještě měli asi 120 m, takže jsem se připravoval, že udělám skluz a v tom to přišlo.

Ozvala se rána, letadlo se prosedlo asi o 5 metrů a pokračovalo dále na přistání. Srovnal jsem vše v první řadě tak, abychom stále letěli a začal kontrolovat co se vlastně stalo. Okamžitě jsem si všimnul, že se nám zavřely klapky v plném rozsahu. Naštěstí jsme měli poměrně velkou výšku a zároveň rychlost 120 km, což Dynamik může ještě v pohodě letět bez klapek.

Stalo se přesně to, na co jsme byli upozorňováni téměř před každým letem, že jsem nezkontroloval zajištění páky klapek, která se jednoduše vrátila do neutrální polohy vlivem tlaku vzduchu a nezajištěné západky.

Viděl jsem děs v očích mého syna a rozhodl se po dosednutí udělat pouze letmé přistání a celý proces zopakovat, aby se kluk přestal bát. Jak jsme se opět dostali na letištní okruh, Břéťa mi řekl, že chce přistát, což jsem respektoval a přistál, tentokrát již bez jakéhokoliv problému.

Výsledkem však je, že můj dnes již sedmnáctiletý syn Břetislav už nechce o létání ani slyšet. Takže opět jedno poučení, že znechutit létání se dá kdykoliv a komukoliv, pokud to ještě není skutečně "zažraný" aviatik. Proto si hlídejte při svém pohodovém létání i detaily, které v globálu mohou znamenat opravdu hodně pro kohokoliv, kdo je na vašem letu zúčastněn.

Dnes, bohužel, se synem již nelétáme, protože už nemá k tomuto sportu důvěru. Přeji vám, ať nemusíte řešit nic podobného.

Letu zdar.