Přistání na letišti Bidovce s Tulákem XXL

18.12.2022

Když chcete dobře přistávat, je třeba si z toho udělat nejen rutinní záležitost, ale zároveň rituál. Pokud totiž přistávání pojmete jako radost a budete si jej užívat, nedáte šanci nervozitě a jiným mnohdy negativním doprovodným jevům.

A jdeme tedy přistávat. Představte si, že letíte ze Svidníku, kde jste byli na skvělé kávě u Emila Sluka v útulném prostředí letecké klubovny. Po půlhodině letu přeskočíte Slánské vrchy a pomalu se hlásíte na rádiu, aby o vás v Bidovcích věděli.

Dáváte si pozor na výšku, protože za Slánskými vrchy u vesnice Banské jste již pod TMA Košice, které je od 5000 stop a letíte-li tímto směrem i dále, pak u Nižné Kamenice je TMA již od 3500 stop. Doporučuji si to hlídat, protože v opačném případě jej můžete narušit a jsou s tím zbytečné starosti.

Ale vyklesali jsme na pouhých 2000 stop a směřujeme do 3. okruhové zatáčky levého okruhu dráhy 17 v Bidovcích. Tuto výšku si držíme, protože právě 2000 ft je okruhová výška na tomto letišti.

Západně od Nižné Kamenice vstoupíme do 3. okruhové zatáčky, ohlásíme náš záměr samozřejmě předem a pokud nedostaneme doporučení pro další postup, je lepší zahlásit i svoji polohu levého "bejzu", aby o nás všichni věděli. Mezi třetí a čtvrtou zatáčkou upravíme rychlost na 110 km/h a otevřeme malé klapky.

Levý "bejz" poznáte tak, že se najednou ocitnete na dohled letiště, kdy vlevo mírně pod sebou spatříte vedení vysokého napětí a vpravo vesničku Čakanovce. Po dotočení 4. zatáčky otevíráme velké klapky a hlásíme do rádia finále dráhy 17. V mém případě vždy hlásím přistání do trávy, což je dráha 17L. Nechci zbytečně odírat Tulymu pneumatiky, proto chodím přistávat na trávu, kdykoliv je to možné, ale vy samozřejmě můžete využít perfektní dráhu 17R, která je asfaltová a ve skvělém stavu.

Při přistání na dráze 17 je třeba počítat s tím, že před prahem dráhy protíná její osu veřejná komunikace a tudíž je nutné být stále ve střehu vůči provozu, abyste nebyli překvapeni, že jste podvozkem poklepali na střechu náhodného automobilu.

Takže jsme na finále, soustřeďujeme se již na samotný akt přistání. Jsme několik metrů nad zemí, míjíme příčnou cestu před prahem dráhy, vstupujeme do přechodového oblouku a podrovnáváme.

U ostruhového podvozku je důležité při dosednutí již nepohybovat s kniplem a jak praví inspektor Zdeněk Doubek, mít betonovou ruku. To je opravdu důležité, protože zbytečným zásahem můžete celé přistání rozhodit a v tom lepším případě opakovat.

Ale dosedli jsme hlavním podvozkem na trávu, rychlost se snižuje, ale je nutné řídit směrovku a být připraven na "položení" ostruhy a stále řídit, aby si letadlo nezačalo dělat co chce.

Ostruha je na zemi, necháváme Tulyho dojet, zavíráme klapky, vypínáme přistávací světla a pomalu pojíždíme na červenou čáru před branou letiště. To je poslední místo, kam se před hangárováním dá z bezpečnostních důvodů zajet. Ještě potřebné úkony, umýt letadlo a pro dnešek je to vše.

Líbil se vám tento článek? Můžete jej sdílet na Facebooku pomocí tlačítka níže, ale též můžete navštívit můj YouTube kanál nebo web Létám, létáš, létáme.